Květen 24,  2017

Jak dělíme světlo?

Existuje několik možných dělení. Nejvíce se používá popis "okolo" viditelné části, tedy: 

  • Ultrafialové záření (UV) o vlnových délkách 100 - 400 nm
  • Viditelné světlo (VI) o vlnových délkách 380-800 nm
  • Infračervené záření (IČ) o vlnových délkách 760 nm - 1 mm

 

Jaký typy UV rozeznáváme?

Ultrafialové záření dělíme na:

  • dlouhovlnné UVA záření ........... 315 - 400 nm
  • středněvlnné UVB záření .......... 280 - 315 nm
  • krátkovlnné UVC záření ........... 100 - 280 nm

Kde drtivá většina toho nejškodlivějšího záření, tedy krátkovlného UVC je pohlcena ozónovou vrstvou v atmosféře. Část, která dále prochází (a před kterou se snažíme chránit) spadá do kategorie UVB, kterou pohltí prakticky jakýkoliv (i bezbarvý) plastový nebo skleněný materiál. Problém nastává, jestliže se posuneme ještě blíže k našemu viditelnému spektru. Část UVA v rozsahu 340-400 nm. Toto záření není nijak fyziologicky filtrováno a prochází až na sítnici, kde při dlouhému vystavení může dojít k poškození světločivných elementů, tedy tyčinek a čípků. Aby k tomuto nedošlo, reaguje lidský organismus tím, že zúží zorničku a přivře víčka. Vlastně se snaží omezit množství světla dopadajícího na sítnici.

 

Co všechno pohltí UV?

V současné době existují nejen materiály, ale i speciální antireflexní úpravy které mohou společně s materiálem dosáhnou blokaci až 420 nm, což už sice částečně zasahuje do normálního vidění, ale pro opravdu citlivé jedince je to skvělá volba a je to volně dostupný produkt. Pro běžné uživatele stačí bohatě 400 nm, které se pod zkratkou CE400 objevuje na stranicích slunečních brýlí. Klasický čirý skleněný materiál je například propustný od 340 nm a poté pozvolna stoupá. Nejběžnější plastový materiál, tedy CR39, začíná až od 370 nm. Je tedy o kousek lepší nežli sklo. Nejvhodnějším nezabarveným materiálem pro blokaci škodlivého záření jsou plasty s vyšším indexem lomu, tedy vysokoindexy. Nejběžnější tenčený index 1,6 pohltí sám o sobě 390 a nejvyšší index používaný u plastových čoček 1,74 pohltí 400 nm. Nutno podotknout, že se jedná o čirou variantu čoček, tedy bez viditelného zabarvení.

Pro ukázku zde máme propustné grafy základních materiálů, kde je po levé straně propustnost v procentech a ve spodní části příslušná vlnová délka. 

Jaké zabarvení existuje a jak se udává?

U slunečních brýlí se setkáváme s kategoriemi od 0 do 4 přičemž bych je osobně rozdělil do tří skupin.

  • Kategorie 0 + 1 velmi slabé zabarvení vhodné pro všechny
  • Kategorie 2 + 3 tmavé, opravdu sluneční pro redukci oslnění
  • Kategorie 4 specifické, pro extrémní lokace (hory, pouště, intenzivní světlo), u kterých dosahuje světelná propustnost pouze 8 - 3 % v závislosti na kvalitě použitého materiálu a povrchové vrstvy. Je jasné, že 4. kategorie není rozhodně určena pro rodiče.

Paradoxem slunečních brýlích i materiálů používaných v optice je fakt, že se výrobci snaží o co nejlepší filtraci škodlivého záření, ale zároveň co největší propustnosti pro viditelnou část.

 

Na následujícím obrázku je vidět rozdíl mezi propustností 25% a 50% barvy na obarvené plastové čočce.

A na skleněné čočce. V tomto případě 25% a 35%.

Na dalším obrázku je zase vidět porovnání různých odstínů a intenzity zabarvení naneseném na stejný materiál. 

Dalším obrázkem je zase stejná barva a povrchová úprava nanesená na dva různé materiály.

Co z toho tedy mám usuzovat?

Že sluneční brýle zakoupené v optikách jsou rozhodně bezpečnější, než kupované na tržnicích, benzinách, drogerijích a jinde.

Jak mi mohou kupované brýle ublížit?

V zásadě shrnu to, co bylo řečeno. Na pohlcení UV záření má vliv jak materiál, tak zabarvení, popřípadě i povrchová úprava. V optikách se prodávají sluneční brýle, které byly laboratorně testovány a jejich všechny propustnosti skloubeny, aby byly oku prospěšné. Proto se v optikách vyskytují převážně na slunečních brýlích barvy šedá, zelená a hnědá. Jsou nejlepší barvy pro zobrazení. Vtipem se stává situace, jestliže si vezmeme třeba plastový materiál a chceme jej zbarvit do modré nebo fialové barvy. Vtip se stává nevhodným, jestliže odstín přesáhne více jak 20% zabarvení, což má většina kupovaných slunečních brýlí. Proč je to špatné? Protože aby se mohl materiál jevit jako modrý, musí tuto barvu nejvíce propouštět. Propouští samozřejmě i škodlivé UV záření. Navíc, při opravdu vysokých zabarveních působí sluneční brýle přesně naopak. Tedy jsou tak tmavé, že se při jejich nošení roztáhnou zorničky a více škodlivého záření projde skrz. 

Co si z toho všeho mám odnést?

Vyvarujte se hodně tmavých kupovaných slunečních brýlích, které mají modrou nebo fialovou barvu. Tady jen upozorním, nesuďte hned, ale pořádně se na ně podívejte a prozkoumejte barvu. Některé antireflexní úpravy se dělají schválně do fasion výrazných nebo módních barev, aby zaujaly a přes zrcadlové úpravy toho taky moc neuvidíte. Proto doporučuji kupovat kvalitní sluneční brýle.